Na našem BLOGU už dříve vyšel článek s názvem: ,,Je medicína pro mě?" od jedné z našich lektorek. Tento článek vám může pomoci s konečným rozhodnutím. Já bych vám ale chtěla představit některé výhody a nevýhody studia všeobecného lékařství a následné práce lékaře, jejichž znalost vám usnadní práci se zmíněným článkem.
Nejdříve se ale pojďme podívat na to, jak by měl vypadat ten ideální budoucí (a úspěšný) medik nebo medička. Někteří si tohoto člověka představují jako studenta, který se velmi rád učí, zajímá se o lidské tělo, ve škole sbírá jedničky, ve volném čase kouká na doktora House, nevadí mu krev, nejlépe je z lékařské rodiny a o své kariéře lékaře básní už od školky. Je to ale skutečně tak? Podle mě jsou predispozice k tomu stát se úspěšným medikem a lékařem úplně jiné.
Mnohem důležitější, než samé jedničky a záliba v krvavých operacích, je odhodlání. Musíte do toho jít kvůli sobě. Ne kvůli rodičům, ani prarodičům, ale protože chcete vy sami. Na medicíně se totiž dostanete občas do situace, kdy si budete říkat, jestli vám to za to stojí. A pokud nechcete vy sami být doktorem, dříve či později vám radost rodičů za to úsilí a trápení přestane stát.
Jako další je potřeba větší špetka ambicióznosti a hlavně chuť dělat něco navíc. Pokud chcete být dobrý medik a lékař, je důležité zajímat se, vycházet ze své komfortní zóny zkoušením nových věcí a výkonů, hledat si různé stáže, získávat kontakty a přemýšlet nad výběrem vhodné specializace pro vás.
Medikovi ani lékaři by neměla chybět empatie, která je při práci s lidmi, ještě ke všemu s pacienty, velmi žádoucí.
A poslední výhodné umění je práce se stresem. Osobně ale doufám, že je to naučitelné a že to bude každým rokem s každou zkouškou a jinou stresovou situací lepší a lepší.
No a jak je to tedy s těmi zbylými požadavky na medika? To, že nenosíte samé jedničky a neležíte od rána do večera v učebnicích, vůbec nevadí. Předměty na medicíně vás budou bavit snad více, než třeba dějepis a matika, a tak pro vás bude i to učení snazší. A známky na vysoké nikoho nezajímají. Cílem je zkouškami projít, i když samozřejmě stipendium za skvělé výsledky je příjemným bonusem. Že se vám dělá špatně z krve a bojíte se pitev, také není problém. Během studia si zvyknete a vždy si můžete vybrat obor, kde tolik krve nebude. Na strach z pitev doporučuji přečtení mých dvou článků o anatomické a patologické pitvě. Být z lékařské rodiny má výhodu v tom, že u rodičů najdete pochopení, ale na druhou stranu vás to může stresovat a svádět k nechtěnému porovnávání se.
Předpokládám, že každý z vás své důvody má, ale doktořina je mnohem víc, než jen poslání a pomáhání ostatním za velké peníze. Mně se na všeobecném lékařství nejvíce líbí rozmanitost. Je to takový další gympl a máte spoustu času na přemýšlení, jakou cestou se vydáte. A nemusíte ani mudrovat v nemocnici nebo ambulanci, můžete jít klidně do vědy, politiky, možností je zkrátka spoustu. V téměř každém případě budete mít jistotu práce a tedy i finančního zajištění, což se hodí. Rozmanitost se týká i pacientů. Každý potřebuje osobní přístup a odlišnou léčbu. Výsledkem je menší stereotyp než v případě pípání za kasou v Lidlu.
Dalším důvodem, proč do toho jít, je určitě smysluplnost tohoto povolání. Pocit, že někomu skutečně pomáháte, je velmi naplňující a dlouhodobě udržuje motivaci.
Kromě toho, že budete mít jako lékař přínos pro společnost, z doktorování plynou benefity i pro vás. Můžete předepisovat léky, získáte cenné kontakty pro lepší pomoc vašim blízkým a také zjistíte, jak funguje vaše tělo a jak se o něj co nejlépe starat, abyste předešli všemožným obtížím.
Vzhledem k tomu, že studium všeobecného lékařství je vlastně celoživotní vzdělávání, přináší nekončící intelektuální stimulaci. Zároveň je to výzva, která vám zajistí hluboké pocity uspokojení a naplnění při překonání každé jedné dílčí překážky. Určitě je zde také prostor pro osobní i kariérní růst.
Lékařství může být naplňující obor i pro cestovatelské duše. Jako lékař najdete práci všude po světě a taková mise do Afriky je rozhodně jedna ze zkušeností, kterou nezažije každý.
Velkou výhodu shledávám také v tom, že na studium nejste sami. Studujete v malých skupinkách lidí, navzájem se podporujete a pomáháte si a navíc získáte kamarády a kolegy na celý život. Také se mi líbí, že se během studia dostanete na většině lidí nepřístupná místa, získáte nevšední zážitky a jedná se o studium skutečně zajímavé. Důraz je kladen nejenom na sezení u učebnice, ale i na praktické dovednosti, které jsou přeci jen zábavnější.
Ano, má a bohužel ne jedinou. Kdyby nemělo, tak je uchazečů ještě desetkrát tolik. Největší nevýhodu vidím v délce studia. Nepříjemností je i to, že během šesti let na lékařské fakultě není žádný záchytný bod v podobě titulu, a pokud skončíte před poslední státnicí, jste jen člověk s maturitou.
Někdo medicínu označuje za nejtěžší vysokou školu. S tím já určitě nesouhlasím, protože třeba na Matfyzu nebo IT oboru bych trpěla mnohem více :D. Budete se muset učit ale opravdu hodně. Na velké zkoušky, které jsou zhruba tři za rok, se učíme klidně 700 stránek. A aby vás ke zkoušce vůbec připustili, je potřeba absolvovat menší průběžné testíky a zkoušení. V druháku jsem je počítala a dostala jsem se na číslo 85, což vychází při třiceti týdnech ročníku na skoro tři testy/zkoušení týdně (záleží ale samozřejmě na fakultě a ročníku). Musíte pilně studovat tedy průběžně celý rok.
Další nepříjemností je určitě koktejl emocí, který prožíváte o každém zkouškovém. Když se učíte na zkoušku 4 týdny a sedíte u toho třeba 8 hodin denně, myšlenky na případný neúspěch s sebou nesou strach, únavu, frustraci, nervozitu a stres. O zkouškovém vám na náladě nepřidá ani to, že nemáte moc času na sebe, ani na rodinu a kamarády. Člověk by si pomyslel, že 8 hodin učení je jako klasická pracovní doba. V 16h máte padla, a půlku odpoledne a celý večer volný. Ve skutečnosti je to učení ale tak náročné, že potřebujete časté pauzy, klidně i krátký šlofík a najednou se to tak natáhne, že jste rádi, když stihnete krátkou večerní procházku.
Na medicíně máme také poměrně dlouhé letní zkouškové. Trvá celý červen, červenec, srpen a tak půlku září, přičemž některé ústavy sice v červenci nezkouší, ale jinde se opravdu zkouší celou dobu. Můžete tak v učení ležet i část prázdnin. Také vás během studia čeká několik prázdninových praxí. Jsou sice jen na 2-3 týdny, ale i tak vám to sebere kus volného času a jsou samozřejmě neplacené.
Do školy chodíte skoro každý den, musíte se průběžně učit, takže se to i hůře kombinuje s prací. Brigádničit a něco si přivydělat je určitě možné, ale první tři roky nebudete s velkou pravděpodobností finančně nezávislí.
No a jak je to s penězi po vystudování? Výše jsem psala, že peníze budete mít jisté. Hodinová mzda začínajícího lékaře ale žádná hitparáda není a s hodinovkou třeba v IT světě se to nedá srovnat. Přitom máte zodpovědnost za zdraví a lidské životy. Díky službám se pak na hezkou částku vyšplháte, ale budete v práci často. S přibývajícími roky praxe a po atestaci je to samozřejmě po finanční stránce lepší.
Plynule se dostáváme k další nevýhodě a tou je někdy náročné udržení work life balancu, přičemž jsou určitě obory méně a více kompatibilní s rodinným životem. Variantou je založení vlastní ambulance, kde budete svým pánem.
Lékaři také často čelí obtížným rozhodnutím a musí zvládat emoce spojené s těžkými nemocemi, smrtí pacientů a tragickými situacemi, což může být psychicky vyčerpávající.
Práce lékaře obnáší častý kontakt s nemocnými pacienty a vyšší riziko vystavení se infekcím a nemocem, včetně těch nebezpečných. Lékaři jsou dále vystaveni zvýšenému riziku soudních žalob v případě chyb, nebo nespokojenosti pacientů, což přidává další vrstvu stresu a nejistoty.
Celkově vzato, studium medicíny i práce lékaře vyžaduje nejen intelektuální schopnosti, ale i fyzickou a psychickou odolnost, silnou motivaci a hlavně odhodlanost. Pokud jsem vás na dráhu lékaře tímto článkem nalákala a chcete patřit mezi 20% uchazečů, kteří získají to privilegium medicínu vůbec studovat, své šance na přijetí můžete zvýšit absolvováním našeho celoročního, nebo zimního přípravného kurzu. Budu se na vás těšit na našich kurzech, a nebo na půdě 1.LF UK.