Jak probíhá studium všeobecného lékařství?

Horší je, že jsem to nevěděla ani před třemi lety, když mě na tu medicínu opravdu vzali. Neměla jsem v rodině ani v okolí nikoho, koho bych se mohla zeptat a z internetu jsem to moc nechápala. No a jako studentka přípravných kurzů Chci na medicínu jsem se bála zeptat i lektorů, protože bych se cítila hloupě, když se hlásím na medicínu a nic o tom studiu nevím. A tak pro mě byl každý rok jedno velké překvapení. Což o to, já mám překvápka vcelku ráda, ale asi bych se cítila lépe, kdybych věděla, do čeho jdu. Samozřejmě vám chci říct, abyste se nebáli v lekcích zeptat na cokoliv ze studia. Využijte toho, že všichni naši lektoři a lektorky jsou studenti lékařských fakult, a tak máte informace z první ruky. No a pokud se stydíte stejně jako tenkrát já, snad vám alespoň tento článek pomůže udělat si o studiu nějaký obrázek.

‍

NEJTĚŽŠÍ ČÁST

Stejně jako na většině jiných oborů, cesta začíná úspěšným složením přijímacích zkoušek na obor Všeobecné lékařství na lékařské fakultě některé z univerzit. Tento krok je svým způsobem na celé cestě nejtěžší. Celé studium je totiž hlavně o vás, o vaší motivaci, píli a odhodlanosti. A také trošku o štěstí, co si budeme. Ale přijímačky nejsou jen o vás, ale i o těch studentech, kteří je budou psát s vámi (a těch je několik tisíc). Nestačí vám tedy být dobří, ale musíte být lepší než ostatní. A pokud potřebujete s touto nejtěžší částí pomoci, jsme tu pro vás v rámci našeho celoročního a zimního kurzu.

‍

JAK FUNGUJE VYSOKOŠKOLSKÉ STUDIUM A JAK JE TO S TĚMI TITULY?

Od přijetí se studium medicíny začne docela dost odlišovat od studia jiných oborů. Ve většině případů vysoká škola funguje tak, že 3 roky studujete nějaký obor, zakončíte to státnicí (velká státní zkouška před komisí) a někdy i bakalářskou prací. Získáváte bakalářský titul a můžete jít pracovat nebo pokračovat s navazujícím studiem. Navazující studium vám přinese větší odbornost a také větší finanční odměnu, ale už po třech letech jste v něčem odborně vzdělaní, něco umíte a můžete se tím živit. Na medicíně je to trošku jinak. Dobře, trošku hodně jinak. Všeobecné lékařství je magisterský obor, akorát je pro jistotu na šest let a ne klasicky na pět. A žádný oficiální mezistupeň v podobě bakalářského titulu tam není. Takže pokud studium zvládnete celé, jste MUDr., ale pokud školu třeba v 5. ročníku opustíte, žádný titul nemáte. Je to určitě jeden z důvodů, proč je studium psychicky náročné. Po třech letech nemáte v hrsti vrabce a holub na vás bude ještě tři roky čekat. A uletět může kdykoliv, i když je to po tom třeťáku už docela nepravděpodobné. Možná jste se někdy setkali s titulem MUC. Jedná se o neoficiální titul, který používají studenti po ukončení 3. ročníku a píše se před vaše jméno např. v nemocnici, když jdete třeba asistovat k operaci. Můžete si ho samozřejmě připsat i na schránku, aby pošťačka věděla, s kým má tu čest. Jelikož se ale jedná o docela neznámý titul, pravděpodobně vám to nepomůže a stejně vám nechá balík na poště :D. Dříve měla absence Bc. titulu jednu menší výhodu. Když vám nikdo nedá bakalářský titul, nemůže po vás nikdo chtít ani bakalářskou práci. Bohužel postupně se bakalářské práce na některých vysokých školách ruší, takže tato výhoda jaksi přestává být výhodou. Po čtyřech letech medicíny získáváte kompetence praktické sestry, tedy jste na úrovni studentů, kteří absolvovali střední zdravotnickou školu. Akorát s tím rozdílem, že oni měli na té střední spoustu hodin praxe a vy jste spíš leželi v teorii.

‍

CO SE BUDETE UČIT PRVNÍ TŘI ROKY?

Šest let medicíny je rozděleno na dvě části. První, tříletá část, je preklinická, tedy spíše teoretická a druhá, klinická část, je už více praktická. Už z toho je asi jasné, že po třech letech byste nikoho operovat neuměli. Vtip je ale v tom, že to vlastně nebudete umět ani po těch šesti letech. Sakra, teď jsem někomu zkazila překvapení, co. Nevadí, ono ještě nějaké určitě bude. No a co se tedy učíte v té teoretické části? Na každé fakultě jsou předměty v každém ročníku možná maličko rozdílné, ale hlavní myšlenka zůstává stejná. V prvním ročníku se naučíte, jak lidské tělo vypadá. Každý jeden orgán, tkáň, buňka... všechno proberete opravdu dopodrobna v předmětech jako je anatomie, histologie, genetika a podobně. V druhém ročníku to začne být zajímavější, protože je zasvěcen tomu, jak lidské tělo funguje. Čekají na vás předměty jako fyziologie a biochemie. Třetí ročník je z těch teoretických rozhodně nejzajímavější, protože se budete učit, co všechno se s tím naším úžasným tělem může stát, že přestane fungovat. Na mikrobiologii se budete učit o původcích různých onemocněních, v patologii budete zkoumat, jak jednotlivá onemocnění vypadají makroskopicky i pod mikroskopem a v patofyziologii budete rozebírat mechanismus těchto onemocnění. Samozřejmě se také začnete učit všechny ty léky, psát recepty a tak dále v rámci předmětu farmakologie. Kromě zmíněných stěžejních předmětů na vás čeká spousta menších, jako je třeba první pomoc, ošetřovatelství, zobrazovací metody, latina, etika, volitelné předměty a mnoho dalších. Čeká na vás samozřejmě i špetka té praxe v nemocnici. Naučíte se základní vyšetřovací metody, uvidíte pár operací, vyzkoušíte si chirurgické šití a hlavně získáte trošku přehled, jak to v takové nemocnici vůbec vypadá a chodí. Existují i povinné prázdninové praxe, kdy si po vlastní ose ve svém volném čase odchodíte určitý počet hodin ve vámi zvoleném zdravotnickém zařízení, kde musíte splnit určité výkony.

Takže to bychom měli ve zkratce první tři roky, na konci kterých tedy získáváte neoficiální titul MUC.

‍

CO VÁS ČEKÁ DALŠÍ TŘI ROKY?

No a teď vzhůru do nemocnice. Jelikož studujete VŠEOBECNÉ lékařství a jednotlivé obory spolu velmi souvisí, je potřeba mít VŠEOBECNÝ přehled. Čekají na vás tedy tři roky, během kterých si projdete všechna oddělení a všechny obory. Ve 4. a 5. ročníku máte na každém oddělení výuku jeden nebo více týdnů. Během této doby se budete snažit toho co nejvíce pochytit a na konci vás čeká samozřejmě zkouška z každého jednoho oboru. Výuka už probíhá hlavně v nemocnici, ale i tak vás neminou teoretické semináře a přednášky. Super je to v tom, že nakouknete pod pokličku úplně všude a můžete se pak rozhodnout, jakému oboru byste se chtěli věnovat. No a než se nadějete, čeká vás šestý, poslední rok. V tuto chvíli tedy víte (měli byste vědět), jak lidské tělo vypadá a funguje, a to v případě nemoci i zdraví. Máte někde vzadu v paměti hromadu léků, prošli jste desítky oborů a většinou máte i vybraný váš finální obor. No a vaším úkolem pro 6.ročník je dokázat, že si titul MUDr. zasloužíte.

STÁTNICE NA MEDICÍNĚ

Čekají vás státní závěrečné zkoušky alias státnice. To množné číslo ve slově ,,zkoušky" není překlep. Důležitých oborů a odvětví medicíny je tolik, že by to jedna zkouška nemohla celé pokrýt, takže je těch zkoušek pro jistotu více, konkrétně 5-6, záleží na fakultě. To, proč se tomu říká státnice, je mi stále trošku záhadou. Na jiných oborech to většinou funguje tak, že státnice jsou takové opáčko toho, co jste se během těch dvou nebo tří let učili. Na medicíně ne, tam jsou státnice téměř nové předměty, které jste za celé studium brali jen okrajově. Naštěstí je nemusíte zvládnout během jednoho dne, ale je na to vyčleněný celý šestý ročník. Vždy máte několik týdnů stáž na daném oddělení, pak máte chvilku volna na učení a následně máte onu zkoušku. A potom zase a zase a zase a zase, dokud nebudete mít splněné všechny zkoušky. Na konci této krasojízdy jste MUDr. a od titulu vás dělí jen zaplacení pokut a vrácení všech knížek v knihovně. Jste tedy všeobecný/á lékař(ka) a můžete dělat jakýkoliv obor vás napadne. Rozhodli jste se být oftalmolog? Žádný problém, akorát oční jste za celých 6 let měli pouhé 2 týdny (samozřejmě si můžete chodit i na praxe ve vlastním volnu). Takže na vlastní oční ambulanci to úplně nebude.

‍

MEDICÍNA JE ZA MNOU, CO TEĎ?

Vystudováním lékařské fakulty vzdělávání lékaře/lékařky ale nekončí. Nejprve vás čeká absolvování tzv. kmene (představte si to jako takovou obecnější specializaci - např. chirurgický kmen), poté ta velmi skloňovaná atestace a některé obory vyžadují ještě tzv. nadstavbu.

První stupeň v postgraduálním vzdělávání lékařů je tedy kmen (na výběr je jich 19), který trvá 30 měsíců. V průběhu těch třiceti měsíců pracujete pod dohledem atestovaného (už hotového) lékaře, absolvujete různá školení, stáže a kurzy a na konci samozřejmě skládáte kmenovou zkoušku. Poté můžete buď pokračovat ve vybrané specializaci, nebo si můžete klidně zvolit jiný, další kmen. Pokud se rozhodnete v oboru pokračovat, následuje atestace, což je už taková konkrétnější specializace (např. plastická chirurgie). V tuto chvíli existuje 43 lékařských specializací a je zde určitá kompatibilita mezi jednotlivými kmeny a specializacemi, která se musí dodržet. Například nemůžete po patologickém kmenu dělat specializaci cévní chirurgie. Délka atestace už záleží na vybraném oboru, průměrně je to 24-30 měsíců. Pokud byste ale chtěli dělat třeba neurochirurgii, atestace trvá 54 měsíců. Stejně jako kmen je atestace ukončena atestační zkouškou. Po úspěšném absolvování atestační zkoušky (zhruba 5 let od dokončení studia na LF), může většina lékařů samostatně pracovat. Jelikož se ale stále objevují nové léky, vyšetřovací metody a léčebné postupy, musíte se opravdu vzdělávat celý život, abyste šli s dobou.

‍

ZÁVĚR

Závěrem chci říct, že je to opravdu běh na dlouhou trať, ale ta trať je neskutečně krásná, zajímavá a naplňující. Máte to vše ve svých rukách, nemusíte medicíně věnovat veškerý svůj čas celý život. Je to svým způsobem poslání, ale je to hlavně práce. Práce, která by vás měla bavit, naplňovat a do které byste měli chodit většinu času rádi. A pokud věříte, že práce lékaře je to pravé pro vás, nenechte se tou dlouhou cestou odradit. Minimálně těch prvních 6 let na medicíně uteče až nebezpečně rychle, a potom už budete mudrovat, akorát se v tom budete stále zlepšovat.

Doufám, že jsem vás tímto článkem moc nevystrašila, ale opravdu si myslím, že je dobré vědět, do čeho jdete. Jednak proto, že je to docela velké rozhodnutí a také proto, že jít na medicínu s myšlenkou, že se budete šest let učit anatomii, může skončit velkým zklamáním a možná i trapasem.

Tak učení zdar, držím vám palce, ať už jste na jakémkoliv úseku této kouzelné cesty.