Jak jsem přežila prvák na medicíně

Vejška není střední

Když jsem koncem září nastoupila do prváku, čekala jsem nějakou úvodní "třídnickou" hodinu, kde nám všechno řeknou. Z desetiminutového proslovu při zápisu jsem toho totiž moc nepochytila. Rozvrh byl zmatený, přecházení mezi ústavy pro mě byla noční můra a nevěděla jsem, co jsou kredity a zápočty. Zkrátka jsem doufala, že nám to někdo vysvětlí. Bohužel, nic takového se nekonalo. Tady už jste na vysoké škole a nikdo vás za ručičku vodit nebude.

Největší záchrana pro nás byli tutoři. Jedná se o studenty vyšších ročníků, kteří si vezmou pod křídla jeden kruh = třídu (asi 30 studentů). Pokud něco nechápete, můžete se jich zeptat. Občas ale ani nevíte, co nechápete. Prostě si přijdete ztraceni úplně ve všem :D.

‍

První den

No a tak se stalo, že jsem v 8 ráno stepovala v Anatomickém ústavu a doufala, že si mě nějaký/á doktor(ka) vyzvedne. Po krátkém úvodu jsme se rovnou pustili do základního anatomického názvosloví a během první hodiny mého studia medicíny mi v rukách přistála lidská lopatka. V tu chvíli jsem ale byla více v rozpacích z těch 20 útvarů, které se na ní nachází a které mám latinsky pojmenovat, než z toho, že držím lidské ostatky. Po příchodu domů jsem na 2 hodiny usnula a byla ráda, že je další den státní svátek a já mám klid na vstřebání dojmů.

‍

Pitvy

Přišly první hodiny ostatních předmětů, nějaká ta párty, začali jsme psát testy a pomalu jsem si zvykala. Říjen proběhl stále v rozkoukávajícím se módu, ale celkem pohodově.

1.11. nastal zlom. Začaly nám pitvy. Každý druhý den jsme trávili odpoledne na pitevně, kde jsme postupně odhalovali svaly a v mezičasech jsme se snažili naučit, kde který sval začíná, kam se upíná a čím je inervovaný. V tento moment jsem si opravdu myslela, že to prostě nedám, že tohle se nikdy nemůžu naučit. Po 2 týdnech nás čekala první praktická zkouška tzv. Popitevák. Zkoušel mě moc milý pan doktor a od této doby jsem si konečně začala více věřit.

‍

Blíží se zkouškové

Po pitvách jsem se pokoušela dohnat všechny předměty, které jsem ty 2 týdny zanedbávala. Histologie mě moc nebavila, v latině jsem celkem plavala, ale třeba první pomoc a biofyziku jsem hltala jedním dechem. Celkově jsem zjišťovala, že ač je škola náročná, je to ono. Našla jsem se v tom a nedokázala jsem si představit studovat cokoliv jiného.

‍

První zkouška

V zimním semestru mě čekala jediná zkouška, a to z biofyziky. Většina spolužáků u tohoto předmětu trpěla, ale já (jelikož jsem se pečlivě připravovala na přijímačky), jsem se celkem orientovala. Dva týdny jsem s kamarádkou pomalu zpracovávala otázky, týden se tak 8 hodin denně učila a hned na konci prvního týdne zkouškového jsem šla na to (na zkoušku jsem se učila během výuky). Zkouška byla velmi rychlá a příjemná. Vytáhla jsem si 3 otázky, řekla všechno, co jsem věděla a dostala jsem A. Ani se mě na nic moc nedoptávali. Za odměnu mě čekaly krásné 3 týdny úplného volna.

‍

Zase pitvy

Než jsem se v letním semestru rozkoukala, přišly druhé pitvy. Tentokrát na 3 týdny a probíral se už celý člověk- tedy orgány, cévy a nervy. Oproti zimním pitvám to byl masakr. Nejhorší bylo, že jsem chytla chřipku a musela jsem se na Popitevák učit na paralenu a nosním spreji.

‍

Anča či histola, to je oč tu běží

Na začátku letňáku jsme se měli přihlásit ke zkouškám. Čekala nás Latina, Anatomie a Histologie. Latinu jsem si chtěla odbýt už na začátku května a pak přišlo těžké rozhodování, jestli jít první na anču nebo histolu. Nakonec jsem zvolila (stejně jako většina kruhu) anatomii, protože jsem si v ní přišla jistější a rozhodla jsem se pro velmi odvážný krok, a to pro předtermín. Předtermín je termín před začátkem zkouškového. Výuka končila 6.6. a já si dala anatomii na 1.6.

‍

Nejhorší měsíc

Nevím, jak květen popsat jinak, než jako peklo. Každý den vypadal tak, že jsem šla ráno do školy, a pak se připravovala na zkoušku. Mezitím jsem se samozřejmě musela učit na všechny testy a zápočty. Na anatomii jsme začali brát nervový systém (nejnáročnější téma), který jsem vůbec nechápala (stále ho nechápu :D) a ještě jsem se snažila nějak vařit a spát. Celý měsíc jsem samozřejmě neviděla žádné kamarády, ani rodinu a často mi jedinou společnost dělaly stěny mého pokoje.

‍

To nejhorší je za mnou

1.6. nastal den D. Zkouška byla odpoledne a já ráno dočetla poslední otázku (poprvé). Upřímně doteď nechápu, jak se mi povedlo zkoušku udělat napoprvé, a to ještě týden před koncem výuky (choďte na předtermíny, jsou na nich hodnější). Ale přesně si pamatuju ten pocit po. K nezaplacení. Všichni mi říkali, že to nejhorší mám za sebou. Ha ha ha, samá voda :D. Oslavy anatomie trvaly týden a následovala čtyřtýdenní příprava na zkoušku z histologie.

‍

Histologie užita do poslední kapky

Můj největší problém spočíval v tom, že jsem histologii otevřela až měsíc před zkouškou. To rozhodně nedoporučuji. Předmět mě nebavil, neměla jsem základní znalosti a tak nebylo překvapením, že jsem se na zkoušku za 4 týdny připravit nezvládla a neprošla jsem zkouškovým testem.

Druhý pokus jsem si dala za týden, ale test mi absolutně nesedl a já byla podruhé vyhozena. V ten moment se mi zhroutil svět a vize zasloužených prázdnin. Termíny v červenci nebyly, takže jsem na zkoušku mohla až v srpnu. Znamenalo to tedy, že budu celé léto (zatímco ostatní jezdí po výletech a někde se koupou) ležet v nenáviděném předmětu s možností meziročníku.

12.8. mě tedy čekal třetí, poslední pokus. Když jsem otevřela zkouškový test, ulevilo se mi. Byla jsem opravdu tak našprtaná, že mi to konečně dávalo smysl a odeslala jsem ho s klidným srdcem.

Nedala jsem to. O jediný bod.

Jelikož zkouška v podobě testu byla tento rok novinka, pro studenty, kteří 3x neprojdou, byla možnost ústního přezkoušení. Zkoušel mě sám přednosta ústavu s jednou doktorkou. Zkouška to byla extrémně náročná (celý proces včetně testu a čekání trval skoro 4 hodiny), ale nějak jsem to doklepala. Ústav histologie jsem opět opouštěla se slzami v očích. Tentokrát to ale konečně byly slzy štěstí a neskutečné úlevy, že mám prvák za sebou a užiju si alespoň měsíc a půl prázdnin.

‍

‍

Závěrem

Strašně ráda bych vám nějak poradila, jak to přežít pohodověji, než já. Jak si plánovat čas, abyste stíhali i kamarády a třeba nějakou brigádu či koníčky (já to totiž moc časově nezvládala). Osobně si ale myslím, že tímto náročným obdobím si člověk musí projít sám a zjistit, co mu vyhovuje. Já například vůbec nic neplánovala. Učila jsem se, co zrovna hořelo. Když byl čas, šla jsem s někým ven nebo si pustila seriál. Neučila jsem se žádná velká kvanta hodin denně, ale učila jsem se opravdu každý den alespoň něco.

Pár rad si ale dovolím:
1. Jak je látka objemově náročná, chce to časté pauzy a je fajn si třeba po obědě i zdřímnout.
2. Neučit se na sílu. Je lepší dát si půl dne volna, než se učit nekvalitně.
3. Nestresovat se tolik prvními pokusy. Od toho jsou 3. A rozhodně se nestydět, když se zrovna nepovede.
4. Nebát se jít na zkoušku. Není nic horšího než nestihnout všechny pokusy kvůli odsouvání termínů.
5. Nebrat si toho na začátku moc. Nejdřív zjistěte, jak zvládáte, a až pak si domlouvejte brigády atd.

Přeji vám co nejhladší start do nové životní etapy a pevné nervy. Občas to chce se jen zhluboka nadechnout, vydechnout a říct si, že to prostě zvládnete. Jako jste všechno vždycky nějak zvládli.