(2/2) Jak se připravit na pohovor 2.LF a 3.LF UK?

Jak zapůsobit na komisi při pohovoru a jak probíhaly pohovory u mě?

V minulém článku jsem vám slíbila nějaké tipy a rady, jak zapůsobit na komisi a také, že se s vámi podělím o své zážitky z pohovorů. Nejsem samozřejmě žádný odborník, ani psycholog, takže to berte opravdu spíše jako rady, než nějaký návod. Každý člen komise je jiný, a co se bude líbit jednomu, nemusí zapůsobit na druhého.

V dnešním článku se zaměříme jen na faktory, které vy můžete ovlivnit a představují tak 80% pohovoru. Zbylých 20% záleží třeba na náladě komise a vašem psychickém rozpoložení.

První, nejdůležitější faktor, a to samotnou fyzickou přípravu na pohovor, jsme si rozebrali v minulém článku, který si můžete přečíst ZDE. Kromě přípravy na záludné otázky jsme tam probírali třeba i vhodné oblečení, nehty a líčení. Dobrá snídaně je základ úspěšného dne a nějaké občerstvení a pití s sebou jistě také oceníte. Pokud nebudete mít ráno chuť k jídlu, zkuste alespoň nějakou přesnídávku nebo smoothie, které vám dodají potřebný cukr :).

‍

Před pohovorem

Kromě fyzické přípravy je potřeba i nějaká ta příprava psychická. Aby se vám večer před pohovorem lépe usínalo, dejte si třeba horkou vanu nebo sprchu a bylinkový čaj. Za sebe mohu doporučit meduňkový. Den před pohovorem si připravte všechny potřebné dokumenty (nejlépe vytisknuté) a najděte si na mapě, kam se to vlastně chystáte. Na 2.lf je to poměrně jednoduché, protože pouze vystoupíte na stanici metra Nemocnice Motol a ocitnete se přímo na nádvoří. Přiznám se, že cestou na 3.lf jsem malinko bloudila. Vyberte si vhodný spoj, abyste přišli alespoň 15 minut předem + si dejte nějakou rezervu, kdybyste se ztratili, jako já. Na 2.lf je ještě dobré poznamenat si někam číslo komise, které zjistíte z pozvánky (pokud se nic nezměnilo). No a takový mini tip pro holky, vezměte si s sebou náhradní silonky. V tom stresu vám můžou třeba na toaletě prasknout a je zbytečné cítit se pak nekomfortně :).

Na obou fakultách čekáte před samotnou akcí spolu s dalšími studenty. Snažte se je moc nebrat jako soupeře. Jste na jedné lodi a můžou to být třeba vaši budoucí spolužáci. Tvařte se pozitivně a nebojte se dát s nimi do řeči. Pomůže vám to odbourat stres a napětí a hezky se rozmluvíte.

Na všechny co potkáte, se mile usmějte, případně pozdravte, je-li to vhodné. Nikdy nevíte, jestli to náhodou nebude člen vaší komise. Nezapomeňte si odskočit na toaletu a na místě činu se už neučte. Vynervujete tím hlavně sebe, pak všechny okolo a stejně si s největší pravděpodobností vytáhnete něco jiného, než si zrovna přečtete :).

První dojem

Po tom, co si vás pozvou dále, zdvořile a nahlas pozdravte, přitom se usmívejte a celou dobu udržujte oční kontakt. Možná jsem s tím usmíváním se už otravná, ale opravdu pak budete působit více sympaticky. Mně úsměv a pozitivní přístup u zkoušky už nejednou zachránil :D. Určitě nepodávejte ruku jako první a nesedejte si bez vyzvání.

Mimoverbální komunikace

Mimoverbální komunikace, jinak řečeno vaše chování a výraz, je další z důležitých ovlivnitelných věcí. Sedět byste měli vzpřímeně, rovně a uklidněně. Nerozvalujte se v křesle, ani neseďte moc na kraji. Ruce složte do klína, nebo je můžete použít k jemné gestikulaci. Pokud na vás promluví a vy nebudete rozumět, nebo oni vám, plynule se k nim nakloňte, aby to nemuseli dělat oni. Snažte se pohybovat co nejvíce ladně a uvolněně, aby váš stres nebyl vidět na první pohled. Zkuste i zapracovat na nervózním klepání nohou, cvakání propiskou a podobných zlozvycích.

Lékař sedící uprostřed je často významným profesorem a má zásadní rozhodovací slovo. Pokud si získáte jeho, jeho názor pak ovlivní i zbývající členy poroty. Snažte se mluvit tedy převážně k němu, ale občas se podívejte i po ostatních, hlavně když se vás budou na něco ptát a vy budete odpovídat. Mluvte zřetelným a dostatečně hlasitým tónem hlasu. V odpovědích používejte rozvinutá souvětí a pokuste se o spisovný jazyk. Rozhodně neskákejte komisi do řeči. S tím souvisí i to, že byste měli komisi také občas pustit ke slovu, aby nemusela do řeči skákat vám. Pokud vás budou o něčem poučovat, naslouchejte a klidně se i zeptejte, čímž mimo jiné probudíte zájem o to, co vám říkají.

Mějte představu o své budoucnosti

Samozřejmě by bylo úplně nejlepší, abyste už teď věděli, jaký obor si zvolíte po dokončení studia. Taková otázka totiž také s velkou pravděpodobností padne. Pokud řeknete, že vůbec nevíte, za prvé se nebudete mít o čem bavit a za druhé, můžete působit nezralým a nerozhodným dojmem. Kdyžtak je lepší alespoň zmínit, co vás zajímá a proč, a že se třeba těšíte na studium, až si jednotlivá oddělení projdete.

Buďte informováni o dané lékařské fakultě

Každá lékařská fakulta je v něčem specifická a má své kapacity v daném oboru. Je dobré proto tyto lékaře znát a vědět, čím se zabývají (rovněž se může stát, že toho lékaře budete mít v komisi). Pak je dobré říci, co vám na fakultě přijde sympatické. Můžete zmínit, že jste byli na Dni otevřených dveří, případně na nějaké akci pořádané fakultou. Doporučuji podívat se i na studentské spolky atd.

Vyzdvihněte své přednosti

Je to pohovor. Stejně jako když se ucházíte o pracovní místo, musíte komisi přesvědčit o tom, že vy jste ten vhodný adept, který by se měl stát lékařem. Zkuste si tedy vybavit ideálního lékaře a nějak ty jeho vlastnosti napasujte na vás. Určitě by měly zaznít důvody typu: rád(a) pomáhám lidem, zajímá mě, jak funguje lidské tělo, baví mě se učit, jsem empatický/á, rád(a) pracuji s lidmi (myšleno jak v týmu, tak s pacienty), líbí se mi různorodost tohoto povolání a podobné. Pokud celý život víte, že chcete být doktor(ka), určitě jim to říct můžete, ale zase bych si úplně nevymýšlela. Přeci jen upřímností je zaujmete více, než vykládáním, jak je to vaše životní poslání, nedokážete si představit dělat cokoliv jiného, je to váš sen už od školky atd. Může se klidně stát, že se zeptají i jaká povolání vás zajímala, když jste byli mladší, takže naprosto počítají s tím, že ne každý se narodil s fonendoskopem kolem krku.

Prodejte se

Studium medicíny je sice náročné, ale rozhodně byste se neměli vzdávat všech svých koníčků. V této části pohovoru se snažte se co nejvíce prodat. Pokud děláte nějaký sport, hrajete na hudební nástroj, účastníte se vědomostních olympiád a soutěží, děláte dobrovolnickou činnost, máte brigádu, čtěte knížky, pracujete na nějakém výzkumu, vlastně cokoliv vás napadne, můžete zmínit. Nemusí to mít s medicínou ani nic společného. Rozhodně je všestranně zaměřený člověk zaujme mnohem více, než někdo, kdo jim tvrdí, že se od rána do večera jen učí. Takový člověk by se z toho totiž možná za chvíli zbláznil :).

Pár rad na závěr

Projevte pokoru. Pro aroganci, předvádění se a přeceňování svých schopností zde není místo. Určitě také nelžete, protože kdyby vás na něčem nachytali, mohlo by se vám to pěkně vymstít. Než začnete s rozborem kazuistiky, nebo odpovídat na otázky, radši si dejte pár vteřin na rozmyšlenou. Když začnete v půlce měnit názor, budete působit zmateně a nepřesvědčivě a to je přesný opak toho, jak by to mělo vypadat. Komise se vás může snažit rozhodit, nebo vás přimět změnit názor. Snažte se si svůj názor a přístup obhájit, ale zároveň se s komisí nepřete.

Co se tedy u pohovoru hodnotí?

Když se podíváme na protokol, který vyplňuje komise na 3.lf, najdeme v něm několik faktorů, které komise boduje. Hodnotí se sebejistota, přímost, otevřenost, interpersonální citlivost, úkolová zaměřenost, tolerance na nejasně strukturované jevy, způsob myšlení a zájem. U prezentace článku komisi zajímá množství zapamatovaných informací, koncisní a logická prezentace myšlenek, syntéza idejí, schopnost diskuze a kulturnost projevu.

No a teď už se dostáváme k tomu, na co určitě netrpělivě čekáte, a to k mojí vlastní zkušenosti.

Jak jsem si na pohovorech vedla já?

3.LF

Po vstupu na půdu fakulty jsme u stolečku vyřešili všechno papírování. Ukázala jsem pozvánku a občanku a šla jsem si sednout k dalším vystresovaně se tvářícím studentům. Pak nás po skupinkách dovedli do jedné z poslucháren, kde jsme dostali článek o opioidech plný čísel a odborných názvů. Až na ta čísla mi text přišel poměrně jednoduchý a srozumitelný. Článek jsem si asi 1x přečetla celý a pak jsem se zaměřovala jen na důležité údaje. Neznámá slovíčka jsem si zkusila vyslovit klidně 5x. Po patnácti minutách nás odvedli každého k jiné komisi, kde jsme měli článek odprezentovat. Komise se tvářila moc sympaticky. Představili se, podali mi ruku a nabídli místo k sezení. Začala jsem s povídáním o článku a měla jsem radost, že jsem si toho dost zapamatovala. Úsměv mi trošku zatuhnul, když se jeden člen komise zeptal, co znamená koncovka -OID ve slově opioid (chtěl vědět rozdíl mezi opioidem a opiem). Neměla jsem ani páru a v článku o tom nic nepsali, takže jsem se omluvila, že nevím. Bylo mi to vysvětleno a přesunuli jsme se k druhé části.

Dostala jsem k diskuzi kazuistiku - testování Covidu na mladých lidech (skupině dobrovolníků by se do těla vpravil virus a sledovalo by se, jak reagují). Ptali se, jestli je to podobný princip jako u testování vakcíny a zajímalo je, jestli bych do toho šla, jestli je to humánní atd. Šlo prostě o to říct PRO a PROTI.

Poslední část se týkala mého zájmu o studium a koníčků. Chtěli vědět, proč chci být lékařka a čím jsem chtěla být jako malá. Zajímalo je, jestli také vím nějaké nevýhody práce lékaře, a pak se zpětně ptali, jestli mě tyto nevýhody neodrazují.

Poslední, na první pohled jednoduchá otázka, byla na mé koníčky. Když jsem řekla, že ráda vařím a peču, přišla otázka: „Jakým jiným slovem byste řekla slovo recept?" Tenkrát jsem byla úplně v šoku, protože jsem to vůbec nečekala. Kdyby vás zajímala odpověď, kterou chtěli slyšet, byl to ALGORITMUS. Toto označení se v medicíně opravdu používá, ale nemyslím si, že mi za tuto nevědomost strhli nějaké body. Celý pohovor byl velmi příjemný a trošku jsme se při něm i zasmáli.

2.LF

Čekání na pohovor v Motole probíhá na nádvoří před nemocnicí. Tam si nás rozebrali a hromadně odvedli do chodby, kde jsme vyčkávali, než na nás přijde řada (někdo mohl čekat klidně hodinu nebo dvě).

Když jsem přišla do místnosti s komisí, na stole byla hromada kartiček, z kterých jsem si měla vylosovat. Na každé byla kazuistika a otázka k diskuzi.

Kazuistika se týkala mého názoru na odpojení nemocného chlapce (všechny životní funkce za něj vykonávají přístroje) od přístrojů na přání rodičů, kdybych byla jeho ošetřující lékařka. Toto téma mi přišlo o dost těžší, než kazuistika na 3.lf a nebylo mi dvakrát příjemné o tom mluvit, ještě ke všemu bez času na rozmyšlenou.

Ve výsledku mi ale větší problém udělala druhá otázka: „Co to je lékařská mlčenlivost a kdy je dobré ji prolomit?“ Co to je, jsem vysvětlila dobře, ale do toho prolomení jsem se zamotala. Informace, které jsem si k tomu našla, zřejmě nebyly úplně správné, a když mi řekli, že moje domněnka je špatná, rozhodilo mě to. Společně jsme se nakonec dobrali ke správné odpovědi, zabrouzdali jsme trošku i do práva a vlastně jsem z pohovoru odešla obohacená o nové vědomosti.

Klasická otázka, proč chci na jejich fakultu, byla doplněna o otázku proč nechci třeba na 1.lf. Pak přišla otázka, jestli jsem někdy dělala nějakou olympiádu, podílela se na výzkumu, či něco podobného. Když jsem se pochlubila účastí v matematické a chemické olympiádě, zajímalo je, jaké tam byly třeba příklady (chtěli si asi ověřit, že si nevymýšlím). Bohužel v tom stresu se mi přemýšlení nad dva roky starými úlohami úplně nedařilo. Nakonec se v rychlosti zeptali na mé koníčky a čas vypršel.

Myslím, že vám je celkem jasné, který z pohovorů dopadl lépe. A přitom na oba přišla úplně stejně oblečená, usměvavá i stejně připravená studentka.

Závěrem

Osobně mi pohovory přišli jako strašně fajn způsob přijímacího řízení. Získala jsem dojem, že někomu záleží na mojí osobnosti a nejde jen o to, jak se zvládnu naučit teorii. Bohužel, po absolvování pohovorů jsem tento názor trošku změnila. Komisí je vždycky více a každá z nich hodnotí určitě trošku jinak. Přijímací řízení se tak stává dosti subjektivní záležitostí. Proto bych vám chtěla jen říci, ať se připravíte, jak nejlépe dokážete, ale ať se tolik netrápíte, kdyby to náhodou nevyšlo podle vašich představ. 20% úspěchu totiž opravdu záleží na tom, jak si s komisí sednete a přitom to může rozhodnout o tom důležitém a potřebném bodíku.

Pokud si nevěříte, že jste připraveni dobře, zkuste si naše přijímačky nanečisto, jejichž součástí jsou právě i pohovory.

Těšíme se na vás.