Patologie na 3. LF

Úvod

Někteří si možná myslí, že slučování předmětů do modulů končí na 3. lékařské fakultě po 2. ročníku a předmětu Struktura a funkce lidského těla. Ve skutečnosti se ale modulový systém výuky táhne celým studiem jako nekonečný zdroj vědění, utrpení a memes. V tomto článku vám pokusím přiblížit jednosemestrální modulový předmět Obecné základy patologie a patofyziologie, který definuje zimní semestr ve 3. ročníku.

Základní premisa, která definuje na 3.LF i klinickou výuku je následující. Učit se odděleně patologii, patofyziologii a farmakologii nemá moc smysl. Například, jak souvisí diuretika s antidepresivy? Nijak zvlášť. A přesto se je třeba ve farmakologii běžně učíte společně bez jakékoli spojitosti. Logičtější je probrat tyto 3 preklinické předměty pouze obecně, aby se člověk orientoval. A například specializovaná patologie, patofyziologie i farmakologie ledvin se bere až ve 4. ročníku společně s nefrologií v rámci klinické výuky.

‍

Jenom obecná patologie… aspoň na papíře

Název předmětu napovídá, že patologie se bere pouze obecná. Zánět, oběhová selhání, poruchy metabolismu proteinů, lipidů, sacharidů. Realita je ale odlišná. Obecná patologie je nutnost, víceméně jde o obsah první části Zámečníkovy učebnice patologie. Ze specializované patologie se ale musíte naučit i všechny nádory. To je přibližně polovina každé kapitoly ve druhé a třetí části Zámečníka.

Platí tedy, že se za půlku času se musíte naučit cca 60 % látky. Problém je, že nemáte jak odhadnout, co je ještě “obecná znalost” a musíte se to naučit, a co je už “specka” a umět to nemusíte.

Z patologie jsou klasicky přednášky, semináře a praktika. Na přednáškách se přibližně polovinu semestru probírá obecná patologie, zbytek semestru pak nádory jednotlivých orgánových systémů nebo třeba na genetické podklady nádorových onemocnění. Nemůžu než pochválit, že skutečně špatní přednášející na Ústavu patologie 3. LF nejsou.

Semináře se konají jednou týdně s kruhovým patologem. Cílem je probrat látku důkladněji a upřesňovat nesrovnalosti. Průběh i užitečnost seminářů dost závisí na kruhovém patologovi a to, koho dostanete, je loterie na každé fakultě. Semináře se konají na Ústavu patologie 3. LF v areálu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. V rámci seminářů se můžete jít podívat na patologickou pitevnu, pokud zrovna probíhá pitva. Náš kruh tam byl za semestr čtyřikrát a minimálně mně to bohatě stačilo.

Praktika z patologie probíhají v mikroskopické praktikárně v budově A 3. lékařské fakulty, kam se předtím chodí 2 roky na histologii. Pro každé praktikum dostanete sadu 10 - 15 sklíček s preparáty, vždy jde o určitou skupinu onemocnění, např. melanocytární nádory. Další charakter výuky je opět na vyučujícím. Může mít připravenou prezentaci a vést teoretický výklad, nebo může jenom komentovat charakteristické struktury v preparátu, který promítá.

‍

Obecná patofyziologie, co to vůbec je?

Na rozdíl od patologie je zde mnohem těžší výraz “obecná” nějak ohraničit. Cílem předmětu podle mě bylo vytvořit můstek mezi velmi teoretickou normální fyziologií a klinickou medicínou.

Prvním tématem byly poruchy vnitřního prostředí. Metabolismus vody, iontů, acidobazická rovnováha. Co může způsobit jednotlivé poruchy a k čemu mohou vést. Pokračovalo se poruchami respirace, jejich mechanismy a vlivem na složení krevních plynů. Další byl krevní oběh, endoteliální dysfunkce a všechny druhy hypertenze. Korunním klenotem celého modulového předmětu byla stresová odpověď a především šokové stavy, krásná ukázka propojení patofyziologické podstaty a morfologických projevů. Součástí jsou i selhání ledvin, jater, plic a srdce.

Dalšími tématy byly poruchy metabolismu (obezita a její typy, inzulinová rezistence, metabolický syndrom), patofyziologie srdce a hlavně jejich projevy na EKG, poruchy autonomního nervového systému a poruchy vědomí, včetně poruch spánku.

Semináře a praktika z patofyziologie do značné míry splývají. Buď se na nich řeší kazuistiky nebo příklady ke zrovna probírané tématice nebo se přistoupí k nějakému praktickému cvičení. Pro příklad, v rámci patofyziologie iontového složení jsme řešili 3 různé pacienty, kteří skončili s natrémií 158 mmol/l (norma je 140 mmol/l), každý jiným způsobem, a řešili jsme, jaké budou jejich další hodnoty a celkový stav. Praktické cvičení jsme zase měli v rámci patologií autonomního nervového systému, kde jsme sledovali působení tzv. baroreflexu pomocí Valsalvova manévru.

Z patofyziologie je nutné absolvovat také semestrální práci. Většina ročníku se po dvojicích zapsala na kazuistiku z určitého tématu, i když nevěděli, jak přesně bude zadaná. Kazuistiky se poté prezentují na posledním semináři z patofyziologie před zbytkem kruhu. Alternativa je samostatná práce zahrnující práci s programovacím jazykem Python a umělou inteligencí.

Probírají se tedy systémové patofyziologie, ale s velkým záběrem i do patofyziologie specializované, kterému se nedá moc vyhnout. Situaci komplikuje fakt, že z patofyziologie nejsou dobré studijní zdroje. Učebnice jsou moc podrobné, zdroje od vyučujících neúplné, studentská skripta zase nespolehlivá. Musíte tedy najít něco, z čeho látce rozumíte a modlit se, že se shodnete se zkoušejícím.

‍

Zápočty a zkouška

Z patologie je jediný zápočtový test a preparátové zkoušení v posledním týdnu semestru. Test se píše na iPadech a je kroužkovací s jednou správnou odpovědí, to je určitě plus. Většina lidí ho na první pokus zvládne. Preparátové zkoušení probíhá s kruhovým patologem na posledním semináři. Vylosujete si 2 ze 75 preparátů a popisujete. Když se hned netrefíte, patolog vás navede. Patologické preparáty se běžným strukturám z definice vymykají. Když se ale chytáte a dáte najevo, že minimálně teoreticky problematice rozumíte, nikdo vás vyhazovat nebude.

Z patofyziologie jsou testy dva, jeden průběžný v 8. týdnu semestru, jeden v zápočtovém týdnu. Testy jsou formou multiple choice s více správnými odpověďmi, které musíte označit všechny, půlbody neexistují. Díky tomu jsem měl z patofyziologických testů větší strach než z patologických a to mám patofyziologii radši.

Když splníte testy, zápočtové zkoušení, máte docházku a semestrální projekt z patofyziologie, dostanete zápočet a můžete se zapsat na zkoušku.

‍

Zkouška

Zkouška probíhá buď na Ústavu patologie v areálu FNKV nebo na Ústavu patofyziologie na Karlově, asi 15 minut tramvají od 3. LF. Zkouší vás víceméně náhodná komise ve složení patolog + patofyziolog.

Zkouškové otázky se tahají v dubletech. Z patologie jsou známé předem a vždy je jedna otázka z obecné patologie a jedna z nádorů. Z patofyziologie jsou dublety neznámé a jediná starost patofyziologů je, aby šlo o celkem odlišná témata.

Z patologie jsou kromě Zámečníka ještě dobré výpracky. Reálně jsou vypsané ze Zámečníka, ale učí se to líp. Z patofyziologie to vypadá, že skoro co 2 roky se někdo z ročníku rozhodne udělat nové výpracky, o něco přehlednější a kompletnější než ty minulé. Rozhodně teda je z čeho se na zkoušku učit, jen je nutné si u studentských zdrojů dát pozor. Při rozporu na testu nebo zkoušce se na ně odvolat nemůžete.

Bohužel je zkouška asi první moment, kde berete patologii a patofyziologii nějak společně. Celý semestr jde o oddělené předměty a mají i oddělené zkouškové otázky. Tady se podle mě modulové propojení příliš nepodařilo.

‍

Celkový názor

Přístup 3. lékařské fakulty k výuce patologie a patofyziologie se mi minimálně v teorii hodně líbí. A i když by kolegové z jiných fakult rádi tvrdili něco jiného, není to protože je naše patologie lehčí. Upřímně, vzhledem k společnému učení i zkoušce s patofyziologií a jenom jednom semestru na naučení, mi to ani nepřipadá, jakože to máme jednodušší.

Mám teď podobný pocit, jako po absolvování Modulu Buňka v prvním ročníku. Velká spousta informací z mnoha směrů a bez výraznějších souvislostí, hlavně co se specializované patologie týká. Po prváku nám byl odměnou Modul A ve druháku, kde bylo informací ještě víc, ale i díky průpravě z Buňky do sebe krásně zapadaly a většinou se učilo jedna báseň.

Chci věřit tomu, že podobně nám nyní bude odměnou klinická výuka ve čtvrťáku stavějící na Obecných základech patologie a patofyziologie. Bude to tak? Uvidíme. Ve článku. Někdy příští rok.